Kazachstán po 21 letech

Deváté místo ve světě podle rozlohy. Skoro celá Mendělejevova tabulka ukrytá pod zemí. Zásoby uranu, ropy a plynu největší na světě. Plnoprávný člen OSN a jiných uznávaných mezinárodních organizací, úspěšné předsednictví v OBSE (2010). Člen Rady OSN pro lidská práva v letech 2013-15. Výstavba nového hlavního města Astany. Pořadatelství výstavy EXPO 2017.

Toto je jen část úspěchů Kazachstánu za posledních 21 let. Kdo mohl říci tehdy, v roce 1991, že Kazachstán dosáhne takových ukazatelů za léta nezávislosti? Nicméně je to tak...

Dne 16. prosince 1991 prezident Kazachstánu Nursultan Nazarbajev podepsal ústavní zákon o státní nezávislosti Kazachstánu. Po rozpadu SSSR se Kazašská sovětská socialistická republika stala poslední v postsovětském prostranství, která vyhlásila státní suverenitu. Samostatný stát musel udělat hodně důležitých rozhodnutí, aby vytvořil základy a začal psát moderní dějiny nezávislého Kazachstánu: vytvořit vlastní ústavu, zavést národní měnu, schválit základní státní a veřejné instituce.

První roky nebyly jednoduché

První roky suverénního Kazachstánu nebyly jednoduché - pro Kazachstánce a existovala řada důvodů pochybovat o úspěšnosti nezávislé země.

Od prvních dnů své nezávislosti se ale Kazachstán ukazuje před světem jako skutečně mírumilovný stát, odpovědný a důsledný účastník procesu jaderného odzbrojení a posílení globální bezpečnosti. Republika mnohokrát okusivší následky jaderných výbuchů má neochvějnou snahu učinit svět bezpečným a šíření zbraní hromadného ničení nemožným.

Největší uznání na světové scéně přinesl zemi »kazašský model« státu. Posilujíc především národní bezpečnost republika věnuje zvýšenou pozornost zajištění vnitřní politické stability společnosti. Na rozdíl od jiných postsovětských států Kazachstán, na jehož území žije okolo 130 různých etnik a vyznání, dokázal zamezit sporům mezi obyvatelstvem a zachovat vnitřní stabilitu.

Náboženský mír, mírové mezietnické vztahy, rovnováha mezi tradicemi a inovacemi jsou důležitými faktory budování občanské společnosti a zachování státnosti. »Náš model mezinárodní a náboženské shody - to je příspěvek Kazachstánu k celosvětovému procesu vzájemného působení různých vyznání. Chceme, aby nás právě tak vnímali na mezinárodní scéně,« několikrát poznamenal prezident Kazachstánu Nazarbajev.

Náboženský extremismus nemá na území republiky tu sociální základnu, rozměry a rozmach, které by mohly být zdrojem nestability pro zemi a její sousedy. Uznáním úspěchů Kazachstánu v oblasti náboženských vztahů se stalo provedení fór zástupců světových náboženství.

Další dovezená »revoluce« neuspěla

Kazachstán se nemohl vyhnout konfliktům, před nimiž se snažil varovat jiné státy. Teprve před rokem světové televizní kanály obletěly šokující záběry nepořádků v západokazašském městečku Žanaozen. Tehdy se zdálo, že masové nepořádky, podpálení městských úřadů a rvačky se stanou začátkem další »barevné« revoluce...

Za krátkou dobu ale Kazachstán dokázal nejen obnovit klid ve městě, nýbrž také objevit zdroje nepořádků. Všechny nitky vedly k uprchlým kazašským oligarchům, kteří již několikrát zradili svou zemi. Cílem podplacených »aktérů« bylo podnítit národnostní a sociální nesnášenlivost mezi obyvatelstvem, avšak k tomu nedošlo. Tyto události v Žanaozenu naopak sjednotily národ a dokázaly, nakolik je Kazachům cizí národnostní a sociální nevraživost.

Je zajímavé, že skoro dva týdny před oslavou Dne nezávislosti Kazachstánu, 1. prosince, se v republice poprvé oslavoval nový státní svátek - Den prvního prezidenta - vůdce lidu. Nursultan Nazarbajev často opakoval: »Ano, při nastolení nezávislosti bylo uděláno hodně chyb a přehmatů. Nesmíme však zapomínat, že jsme neměli zkušenosti s přechodem z jednoho státního zřízení do druhého.« Dokonce nejhorlivější ochránci světové demokracie musí uznat, že Kazaši si skutečně váží svého vůdce a uznávají jeho důležitost v životě každého z nich. Není se čemu divit...

Doba plnoletosti

Z málo známé republiky bývalého SSSR se Kazachstán proměnil v zemi, o níž mluví celý svět. V roce 2012 je kazachstánské nezávislosti 21 let. To je věk, kdy se člověk stává plnoletým. Takovou plnoletost slaví i Kazašská republika. Dnešní Kazachstán bezpochyby má ještě hodně sociálně ekonomických a politických problémů, které země bude muset vyřešit.

Kazachstán jde ale dopředu a formou pokusu a omylu vybírá cestu rozvoje, která bude optimálně vyhovující kazašským reáliím. Buduje moderní občanskou společnost, rozvinutý ekonomický systém, navazuje spolupráci s mezinárodními partnery. Hlavním faktorem rozvoje však stále zůstává aktivní občanská pozice Kazachů. Obyvatelé republiky si uvědomují, že zvýšení prestiže Kazachstánu závisí na každém z nich.

(za)